Jenže s tím přišla i spousta změn. Museli jsme se přestěhovat do většího bytu, prodat našeho milovaného „Reného“ a pořídit větší, sedmimístné auto. Já sama jsem musela skončit se svým přivýdělkem, abych se mohla naplno věnovat dětem i všem papírům a úřadům kolem přijetí dítěte do pěstounské péče.

Bylo to náročné období, stěhování celé domácnosti včetně kuchyňské linky, nákup školních pomůcek, kroužky, poplatky do sdružení rodičů... Všechno se sešlo najednou. Psala jsem ty položky a čísla narůstala.

Měla jsem strach, že na to finančně prostě nebudeme stačit. Pak mi někdo řekl: „Víš, že existuje program na podporu od nadačního fondu hlavního města Prahy?" Nevěděla jsem. Popravdě jsem ani nevěděla, že můžu jako pěstounka požádat o moc kvůli bydlení.

Díky příspěvku jsme mohli zaplatit stěhovací služby i kroužky pro děti. Z programu odlehčovací péče jsme uhradili hlídání v době stěhování. Byla to obrovská úleva.

Díky této pomoci jsme všechno zvládli bez dluhů a stresu. Můžeme být rodinou, která dává domov.