Zůstala jsem sama se třemi dětmi. Největší výzvou jsou moje dvojčata. Obě mají těžký autismus, mentální postižení a poruchu spánku. Potřebují dohled ve dne v noci. Sama mám zdravotní potíže a čeká mě operace páteře, ale pořád ji odkládám, protože není nikdo, kdo by se o děti mezitím postaral.
Naše dny jsou sledem úkolů podle naléhavosti: přebalit, nakrmit, uklidnit, znovu a znovu. Holčičky se střídají v nespavosti, jedna utíká, druhá se sebepoškozuje. Nemluví, komunikují jen pohledem nebo gestem. Když poznají, že jsem unavená nebo mám strach, hned se to odrazí i na jejich chování. Jsou jako radary. Do toho se snažím věnovat i synovi, který má poruchu pozornosti. Nechci, aby vyrůstal jen v napětí a povinnostech.
Byly chvíle, kdy jsem už nevěděla, jak to zvládnu. Únava byla silnější než já. Přála jsem si jen na chvíli vydechnout, mít jistotu, že se o děti někdo postará…
Díky Sociálnímu nadačnímu fondu se to daří. Získali jsme asistenci, která nám umožňuje zvládnout každý den. Znamená to nejen fyzickou pomoc, ale i obrovskou úlevu, nejsem na to úplně sama.
Za tuto podporu jsem nesmírně vděčná. Každý, kdo přispěje, dává rodinám jako je ta naše víc než jen peníze. Dává nám kousek klidu, naději a sílu jít dál.