Marie vypráví svůj příběh (Chráníme soukromí klientů - fotografie je ilustrativní.)

S maminkou jsme žily v různých typech bydlení od pronájmů bytů, až po bydlení v bytech bez smlouvy - kdy nám správce smlouvu nechtěl dát, na ubytovnách, v krizových bydleních, které nám skončilo po max. 3 měsících nebo 6 měsících. Moje maminka vychovala 4 děti sama, její bývalý manžel, můj otec, ji týral fyzicky i psychicky. Moje maminka začala pít alkohol, nyní se neobejde bez mé pomoci. Celou dobu, co žiju, si nepamatuji, že bychom měli jisté bydlení. Nyní bydlíme na ubytovně. Maminka bere léky, je klidná. A hlavně s otcem se vůbec nestýká, našel si novou partnerku a mamince už konečně dal pokoj.

Je mi 19 let, od svých 12ti let pomáhám mamince, starám se o vše potřebné a všude ji doprovázím. Maminka neumí číst ani psát, nyní má veřejnou opatrovnici, se kterou velmi dobře vycházím a spolupracuji.

Seznámila jsem se s mladým mužem, sliboval mi šťastný život a já se zamilovala. Ovšem okamžitě po zprávě, že jsem těhotná, mi oznámil, že má manželku a 4 děti. Vrátil se k nim a mě nechal. Bydlím na ubytovně s maminkou, jsem těhotná, správcová mne upozornila, že určitě nemůžeme zůstat na ubytovně s dítětem. Termín porodu se blíží, musím si najít bydlení, jinak nemáme kam jít a buď mi odeberou dítě, nebo maminka skončí v ústavu.

Jsem zoufalá, nevím kudy kam. Všechno je ztížené tím, že jsem Romka. Sháním všude možně ubytovny, kde bych mohla být s dítětem. Nikde taková ubytovna není a když je, tak je obsazená a v hrozném hygienickém stavu. Na azyl nemůžu, chci si vzít maminku sebou, chci se o ni postarat. Podala jsem žádost o byt na MHMP, ale to bude vše dlouho trvat, nemůžu čekat, jde mi o celý můj život. 

Uvědomuji si, že udržet si bydlení je to nejdůležitější v mém životě - pro moje dítě, pro jeho klidný život, nechci o dítě přijít. Zdravotní stav maminky je již neměnný, celý život bude odkázaná na invalidní důchod a příspěvky státu. Já se o ni chci postarat.